Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před třemi lety se psycheledický měňavec GHOST OF YOU z Brna blýskl zajímavým EP "Ocean K." a nyní předstupuje s dlouhohrající deskou, která nezůstala nic dlužna nadějím, jež se do kapely vkládaly. To, že své první album svěřili do rukou právě Ondrovi Ježkovi, jim svědčí po všech stránkách.
GHOST OF YOU sympaticky přešlapují mezi noise-rockovou neučesaností a indie-popovým slušňáctvím. Občas mám u desky pocit, jakoby se Rychlé šípy vydali na halucinogenní trip, při kterém založili kapelu a začali na rockové nástroje hrát industriálně laděné elektro.
Deska si zachovává minimalistické kontury i kouzlo právě zachyceného okamžiku. Ačkoliv je experimentální duch nahrávky svěží a v našich luzích a hájích poměrně neokoukaný, postrádám místa, která bych si zamiloval a chtěl se kvůli nim vrátit. Dá se proto říci, že se kvartetu skvěle daří budovat skrze basové a kytarové efekty zajímavou neonovou atmosféru, která je sice opojná, ale bohužel zatím není návyková. I přes to, "pánbů zaplať" za podobné skupiny.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.